Historia magistra vitae,[1] řekl už Marcus Tullius Cicero před téměř dvěma tisíci lety. Co když nám ale demokracie ono poučení vnucuje, co když její podstatou už nejsou názory, co když se z ní, obrazně řečeno, staly vyjeté koleje, ze kterých se nedá dostat, co když čelíme jen dalšímu vlkovi v rouše beránčím a co když to tak necháme.
V našich středoevropských končinách je demokracie tak trochu inkognito: je jako boháč převlečený za žebráka, který nechává jen na nás, zda si ho všimneme a budeme těžit z jeho přítomnosti. Byl tu vždy, ne jen těch šestadvacet let po Sametu, to ho tu máme „oficiálně“. Někdo mluví o jeho vlastnostech, někdo vyzdvihuje jeho ideály, někdo ho chce vyhnat jako migranta. Ale vždy, a to zdůrazňuji, je na nás, jaký postoj k němu zaujmeme.
Stejně jako ostatní organizace i náš stát je postaven na jisté myšlence. Pokud je ona myšlenka dostatečně vznešená, můžeme ji označit za ideál. Myšlenka svobody projevu je ten ideál, který mě osobně dnes zajímá nejvíce. Tato a mnohé další ideální myšlenky tvoří ideologii. Ta je reálnou kostrou našeho státu a naší společnosti. Jak jsem uvedl, tvoří kostru, ale náplň a výslednou funkčnost celého státu máme na starosti my. Bez ideologie by náš stát neměl tvar ani formu. Byl by to jen shluk jednotlivců žijících mezi Krkonošemi a Šumavou. A když budu chtít z příměru „ideologie je kostrou státu“ vytěžit ještě více, mohu upozornit na to, že stejně jako kost po smrti organismu přetrvá, tak i ideologie jde za hranice životnosti jednoho územního celku. Český národ je toho dokonalým příkladem: v srdcích našich obyvatel žije nacionalismus, neonacismus, panslavismus, komunismus, feminismus a pravděpodobně i další -ismy. Ale podobně jako naše kosti, i ideologie je pro nás vzdálená a mnohdy nejasná, leží schovaná pod nekonečnými vrstvami pokožky, a tyto vrstvy udávají výsledný tvar těla a často neodpovídají přesnému tvaru kostry, tedy původním myšlenkám zahrnutým v ideologii. V naší společnosti ony rozdíly mezi ideálem a realitou vytváří zákony. Pro obranu demokracie je důležité, že ideologie nemusí zůstat, ba dokonce často nezůstává jen u ideálů, stává se i stylem života. A právě v tom tkví bohatství onoho boháče. Demokracie jako ideologie hlásá rovnost před zákonem pro každého bez ohledu na věk, rasu, náboženství, třídu, sexuální orientaci či politickou příslušnost, zatímco demokracie jako styl života to uvádí v praxi, ne v praxi legislativní, ale hlavně rozumovou a citovou, tedy v praxi lidsky každodenní. Žel Bohu ať se snažím, jak se snažím, nemohu přijít na jediný aspekt našeho státu, který by byl založen na životu s demokracií v duši. Máme tu pár vlaštovek, které stojí za to zmínit, ale nejsem si jist, kdy a zda vůbec jaro přijde. Například institut dobrých mravů[2] v právu nebo to, že se občas objeví někdo, komu je demokracie drahá a hodlá za ni a za její hodnoty bojovat. Například z přítomnosti první prezident České republiky Václav Havel, zakladatel TOP09 Karel Schwarzenberg, ruští disidenti Boris Němcov a Natalja Gorbaněvská, učitelka původem z bývalé Jugoslávie Maja Nenadovič nebo můj oblíbený kolínský radní Vít Rakušan. Právě na přednášce Víta Rakušana jsem slyšel větu: „Demokracie potřebuje bránit své hodnoty, pokud možno, aniž by porušila své principy.“ Já bych to rád dovedl do extrému, demokracie je demokracií, jen pokud nezapře své principy. Jen boj přesně takovými prostředky stojí za to, nepotřebujeme luky, šípy, ostří meče, nukleární hlavice, potřebujeme hlas, který využije všechno to bohatství žebravého boháče. Takto to dnes ale nefunguje; proč? Cherchez la femme[3]? Ne! Cherchez le peur[4]! Jedině tak si umím vysvětlit, proč jsme se vzdali opravdové vlády lidu a proč právě žijeme ve vykleštěné demokracii.
Konečně se dostávám k jádru problému, demokracii se snažíme bránit. To vidím jako nanejvýš správné, ale podíváme-li se na prostředky, kterými ji bráníme, nadšení opadne. Trestní zákoník, přesněji zákon 40/2009 § 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka[5] a doplňující § 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka[6], jsou příklady špatné obrany demokracie. Nejen, že tyto zákony u nás platí selektivně, ale myslím, že by neměly platit vůbec. § 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia[7] dokonce přímo mluví o genocidiu komunistickém a nacistickém, ale přesto jsme v posledních dnech byly svědky toho, že hříchy komunistů je možno interpretovat po svém, mluvím o kauze Selemelová.
„Rudá Marta“, jak se Semelové přezdívá, v roce 2014 v pořadu České televize Hyde park, uvedla, že okupace 1968 byla přátelská výpomoc. Tím jednoznačně porušila § 404, tím že veřejně sympatizuje s hnutím, které uskutečnilo okupaci (rádoby) suverénního státu, jež později a také léta před tím zničilo nemálo životů (a já se dále domnívám, že samotná její stranická příslušnost je v rozporu s tímto zákonem). Přesto Semelová za porušení zákona trestně stíhána nebyla. A co se ale stane, když se někde objeví svastika? Zatím ještě nic, ale když u toho budete navíc hajlovat, máte zaděláno na problém. V roce 2010 byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu rozpuštěna Dělnická strana, prý ideově navazovala na nacionální socialismus a neonacismus.
Sám jsem nikdy nechápal jednu věc: jak je možné, že jsme zakázali nacisty, ale komunismu jsme se nedokázali zbavit. Petr nebo Pavel, pokud zakážeme Petra, zakažme i Pavla. V minulosti bylo velké množství politiků, komentátorů, a i veřejnost pro zakázání komunistické strany a poukazovali na zakázaný nacismus. Neudělalo se to, nechci tu vyjmenovávat všechny ty důvody jako, že stále měla velkou podporu obyvatel, že došlo k jakési dohodě o předání moci a mnoho dalších. Sám se také domnívám, že je to kvůli obchodním zájmům. Kdybychom postavili komunismus mimo zákon v celé své šíři, obchody s komunistickým světem v čele s Čínou by byly minimálně komplikované, pokud by nějaké byly. Nejeden pravicový politik stále vidí jako správné zakázat obě hříšné ideologie, jak nacisty, tak komunisty. Já bych to obrátil – legalizovat oboje!
Iniciativa Bez komunistů.cz se snaží jinak o zlepšení stavu české politiky, nesnaží se represivně zakazovat hlásání nějakého názoru. Bojuje sice proti stejnému nepříteli, ale jinými prostředky, jejich heslo zní: „Dostat komunisty pod 5%!“. Tedy: nesnaží se je dostat do ilegality, ale pod hranici volitelnosti do Poslanecké sněmovny. A to bez násilí, pouhým sociálním tlakem. Ne vše by se mělo řešit zákony, něco by mělo zůstat na naší aktivitě. Jako imunitní systém organismu jsme schopni si vytvořit vlastní protilátky a i tu platí: legalizací nacismu náš organismus „dostane zabrat“, výsledkem však bude jeho posílení. Vidím v tom i další klady, pro voliče bude jednodušší, když zlo nazveme zlem a ne Úsvitem přímé demokracie. Snad platí, že těžká doba tvoří silné jedince, proč si tedy dobu zjednodušovat. Neobětujme skutečnou demokracii, nechme ji žít se všemi jejími principy. A i tedy s její slabostí.
[1] Z lat.: Historie je učitelka života.
[2]Novelou č. 509/1991 Sb. se dobré mravy dostaly i do našeho právního řádu. Dobré mravy se v občanském právu spojují převážně s neplatností právního úkonu. § 39 ObčZ „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům“ – takový právní úkon jako by nikdy neexistoval (ex tunc). Obecně platí, že právní úkon porušující dobré mravy je neplatný už tím, že porušuje zákon.
[3] Z fr.: Za vším hledej ženu. (volný překlad)
[4] Z fr.: Za vším hledej strach. (volný překlad)
[5] § 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
- a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,
- b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
- c) spáchá-li takový čin jako voják, nebo
- d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(3) Příprava je trestná.
[6] § 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka
Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
[7] § 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.