Svoboda je dnes obecně chápána jako možnost dělat si, co daný člověk chce. Já cítím, že stát má také svou svobodu, nazývá se suverenita. Co jsme schopni pro svobodu obětovat? Co obětuje stát? Nebo je lépe se ptát spíše koho?

Před čtyřmi lety začala v Sýrii občanská válka. Eritrea je chudá a zanedbaná země. Už přes století jsme přímo ohrožováni ruskou roztažností. Je to sedmdesát let, co skončila druhá světová válka, a čtrnáct let od konce války v Jugoslávii. Toto je jen krátký výčet toho, co nás, podle mnohých, nutí stavět zdi. Zdi, které my sami máme považovat za ochranu před okolím. Sám tuto „obranu“ chápu spíše jako útok.

Společnost vnímá každého ze skupiny uprchlíků, kteří se rozhodli změnit svůj život, jinak. Můžeme je snad dokonce i seřadit podle míry přijatelnosti. I když každého z uprchlíků spojuje jedno. Neštěstí. Kdo může za to, že se narodí do Somálska, kde již desetiletí zuří občanská válka? Kdo může za to, že se narodí do rodiny v Bangladéši? Kdo může za to, že se narodí jako potomek svého otce a matky? A stejně my, co jsme se narodili v Praze, Brně nebo Slavkovicích si uzurpujeme právo, takovou pseudo-svobodu, na stavění zdí, a to jak zdí metaforických, tak zdí z tvrdého betonu. Nejeden filosof a politolog se neomezenou a omezenou svobodou zaobíral. Vím, že nejsem sám, když řeknu, že svoboda je svobodou, když neomezuje nikoho dalšího. Již sama tato interpretace je zavádějící, jak bych mohl říct, že jsem svobodný, opravdu svobodný? Ale je nutné si uvědomit, že nenaplněním pojmu jako samotného ještě o pojem samotný nepřicházíme. Dostát opravdové svobody podle některých nelze, podle jiných to je možné jen mimo společnost. Již Aristoteles tvrdí: „Ten, kdo žije mimo společnost je buď bůh, nebo zvíře.“  Ale my jsme lidé: nejsme bozi ani zvířata, podílíme se na světě a světu dlužíme. Jako každý dluh i tento je svazující, ale bez uvědomění, že světu opravdu dlužíme a že jsme povinni přidat svůj kamínek do stavby lidstva, by lidstvo nikde nebylo. Po naplnění svého údělu, až po tom se můžete cítit svobodní, ne dříve. A v době, kdy se svět dělí na tolik států, národů či etnik, kdy jedni nemají rádi druhé z politických, názorových, etnických nebo náboženských důvodů je nutnost odvést svůj díl ještě větší. Možná můj přístup neodpovídá čisté lásce ke svobodě, ale zneužívání a nadužívání legální svobody na úkor lidství je problém, který využívají nejen svobodní lidé, ale i suverénní státy v honbě za svým prospěchem a ekonomickým růstem. Stačilo by být jen trochu více lidmi.